entropie a stále složitější svět:

Jedním ze základních rysů našeho světa, nebo chcete-li vesmíru, je jeho neustálé zesložiťování. Jakákoli akce, která se na světě stane posune jeho entropii k vyšší hodnotě. Pokud budoucí stavy bereme jako alternativní možnosti, můžeme se podívat na pyramidový model, kde jsou vyznačeny šipkami možné přechody z jednoho stavu do jiného. Výchozí stav (přítomnost) je přitom úplně vlevo. Ve skutečném světě jsou jednotlivé akce tak rychlé, že se nám zdá že plyne "čas", ale je to jen pohyb jednotlivých minimálních akcí.

Většina dějů je nevratných a proto je nemůžeme vrátit jednoduchou akcí zpět předchozího stavu (viz. příklad 2. s šálkem kávy)

Pro vratné možnosti jsou uvedeny dvojitými šipkami. Přechod zpět je platný pouze pro jednu akci, takže v z makroskopického pohledu je možnost vrácení po několika elementárních akcích, z nichž je jedna nebo více nevratných, nemožná.

příklad 1:

Zkusme postavit 16 kuliček na rovnou podlahu a seřadit je do čtyř řádků a čtyř sloupců. Model je vytvořen a stav systému můžeme položit roven nule. Teď si vezmeme jinou kuličku a cvrnkněme ji do skupinky uspořádaných kuliček. Co se stane. Kuličky se nějakým způsobem vychýlí a ustálí se v nějaké jiné poloze, která už trochu méně připomíná původní tvar. Stav systému, kterému můžeme říkat entropie vzrostl.  Vezmeme si opět naši házecí kuličku a znovu opakujeme hod do už trochu vychýlených kuliček. Znovu entropie vzroste a tak pořád dál a dál se odchylujeme od původního daného stavu modelu.

Lze s jistotou tvrdit, že není možné (nebo velice,ale velice nepravděpodobné) se vrátit do původního stavu kuliček pouze dalšími hody. Entropie modelu tak pořád roste a do původního stavu se dostaneme jedině vnějším vlivem, to jest rukou kuličky srovnáme do čtyř sloupců a čtyř řádků.

Složitost modelu je po všech hodech stejná, tudíž se vše odehrává v jedné složitostní rovině

příklad 2:

Na stole leží šálek s kávou. Jediným pohybem ruky shodíme šálek na zem a on se robije na tisíc (pravděpodobně na daleko více) kousků a káva se vyleje. Žádným zásahem, podobným pohybu ruky, už nejde obnovit původní stav šálku ležícího pokojně na stole a kávy, která z něj krásně voní. Tím pohybem ruky entropie  šálku vzrostla a nelze ji vrátit do původního stavu.
Složitost šálku ovšem tímto zásahem klesla.

Co ale tímto povídáním vlastně chci naznačit. Myslím, že neustálému růstu složitosti, který je podmíněn růstem entropie, v našem vesmíru vděčíme za všechno.

Je možné si tuto situaci představit jako pyramidu, na jejíž špičce je nula, začátek všeho, nulová entropie, žádný pohyb, žádný čas. A od této chvíle mocná entropie budující stále složitější struktury postupuje směrem dolů. Pyramida se neustále rozšiřuje, každý následující stav je ovlivněn tím předchozím. Na určitém místě, relativně blízko špičce vznikla hmota vesmíru, na jiném daleko níže je vznik prvních živých jednobuněčných organismů a kousek za nimi je člověk. Myslím však že člověkem to nekončí, vždyť entropie roste pořád.

Ten kdo pozná tento růst je schopen předvídat a dívat se do jisté vzálenosti před sebe a představit si svět takový jaký skutečně je, a ne jaký je pouze pro nás.

přeměna množství v novou kvalitu:

Tak jak postupuje technická revoluce v naší době, jsme svědky toho, že nové objevy, vynálezy a postupy už stále více nejsou zásluhou jedince, ale mnohem více lidí, kteří navzájem staví na práci ostatních.

Pro jednoduchost uvedu opět příklad:

Dnešní DVD, nebo CD mechaniky zná téměř každý. Každému, kdo trochu zná princip těchto zařízení je jasné, že CD mechanika je vyšším stupněm kvality dřívějšího gramofonu. Jsou zde veliké odlišnosti, ale myšlenka je vpodstatě tatáž. Přitom ale všichni víme jak je dnešní CD-ROM na hony vzdálen jak do kapacity dat , tak do vyšší kvality zařízení.

Pro toto zařízení platí určitý zákon, který říká, že jestliže stoupne počet výrobků {dřívějších gramofonů} nad jistý počet, je jisté že vznikne nová kvalita {CD-ROM}.

Na tomto vlastně funguje celá moderní vědeckotechnická revoluce, a tímto pravidlem se řídí i ostatní oblasti, kde lze "rozdrobit" jednotlivý zkoumaný celek na miliony nebo miliardy stejných částí.

Tohoto mechanizmu ostatně využívá nejlépe příroda a lze formulovat jednoduchý zákon:

Co příroda umí udělat (vyrobit, vyprodukovat) jednou, to umí udělat milionkrát.

Pokud jste si už někdy stoupli na hodinku či dvě k mraveništi a sledovali ten absolutní pořádek v rozdělování práce a poviností mravenců, muselo vám to připadat divné jak jsou tito tvorečkové organizovaní. Podle mě je to opět příklad přeměny množství na vyšší kvalitu. Jeden samotný mravenec neumí téměř nic, zatímco celek se vyznačuje jistými inteligentními vlastnostmi. Každý jednotlivec tvoří tedy součástku, která je v určitém informačním propojení s ostatními jednotlivci, ať už jsou to tykadla nebo něco jiného, určitě mezi mravenci existuje komunikace. Pokud se na mraveniště podíváme jako na jeden organismus, do jisté míry myslící, vidíme že se musí tento organismus starat o svůj růst, o svou reprodukci a o desítky dalších povinností. Je pravda, že komunikace mezi mravenci je pomalá a tedy je pomalý i celkový organismus mraveniště. Neoddiskutovatelný fakt ovšem je, že tento "organismus" musí řešit problémy, které jsou o řád složitější než které je schopen jednotlivý mravenec. Myslím si tedy, že mezi mravenci vzniká jakési nadvědomí, které každý mravenec jistým způsobem vnímá a poslouchá.

Teď budu ovšem hodně zjednodušovat:

mozek:

Dalším případem entropie je mozek. Každý ví o schopnostech lidského mozku, jeho uvažování, paměti a rychlosti.

Pohled na neurony a spojení mezi nimi pod mikroskopem:

Nová kvalita opět vzniká množstvím o řád jednodušších neuronů. Teprve jejich propojení do sítě, je připraven mozek pro svůj úkol uvažování a vyvozování. Jednotlivý neuron tohoto úkolu není schopen.

A teď další případ z techniky:

Dnes už snad každý známe internet. Jeho schopnosti nejsou nic jiného než přeměna množství na vyšší kvalitu. Pokud bysme propojili deset počítačů do stejného systému jako je teď internet, neměl by dnešní novou kvalitu. Bylo by to zase jenom deset počítačů. Dnes ovšem internet funguje nad počítači, ve vyšší kvalitativní rovině. Pokud odpojíme jeden počítač ze sítě, nic se vlastně nestane.

Tak se vlastně obecně pozná vytvoření vyšší kvality. Vlastnosti celku už nejsou závislé na jednotlivém jedinci, i když se z nich vlastně skládají.

Tyto příklady vlastně zdůrazňují vliv entropie na prostor a život v něm a potvrzují mě v domněnce, kterou už jsem vyslovil a tu že svět spěje ke stálému zesložiťování, neboli stále složitějším strukturám, v nichž život tak jak ho známe určitě není konečnou etapou tohoto vývoje. Asi se změn souvisejících s tímto procesem nedožijeme, ale určitě přijdou

Počet přístupů:

Počet přístupů na stránku zjišťují Píchačky, za což jim děkuji