vznik hmoty:

Hodně dlouhou dobu jsem si lámal hlavu nad tím, jak z něčeho může vzniknout něco. Potom jsem přišel na to, že to něco si musím definovat vlastnostmi a potom vymyslet model, který by těmto vlastnostem vyhovoval. Nemusí být správný, ale jeho pravděpodobnost spousta věcí naznačuje. Pokud se přestaneme dívat na hmotu jako na něco co vidíme všude kolem sebe, jsme na nejlepší cestě jak se dobrat k jádru věci. Pokud se o tyto věci vážně zajímáte, nesmíte se na ně dívat očima opět se dívejte svým mozkem. Oči v těchto věcech vždy lžou, myšlenky pokud do sebe zapadají lžou jen místy.

vlastnosti hmoty:
  neprůhlednost narozdíl od vakua, neboli neprůchodnost některých hmot některým elektromagnetickým vlněním
neprůchodnost hmoty hmotou.(v makroskopickém pohledu)
průhyb prostoru větším množstvím hmoty.(gravitace)
celistvost pro pevné látlky, jednotlivost pro kapaliny, plyny ...

Když jsem se podívl na tyto vlastnostli, zapřemýšlel jsem o problému vzniku hmoty a dospěl jsem k následujícím výsledkům. Hmota je tvořena něčím, co hmota není a ani se tak nechová.

Další závěr byl ten, že jestliže nemáme nic kromě prostoru, musí být hmota vlastně vytvořena z něj. Jak tedy z prostoru vytvořit hmotu ? Je to snadné, alespoň ve velice zjednodušeném modelu. Necháme vzniknout určité vlnění tak aby bylo v jistém smyslu stojaté a uzavřené do sebe. Pokud si představíme toto uzavřené vlnění ve čtyřrozměrném prostoru, jako výsledek dostaneme kouli v trojrozměrném prostoru.

Výsledek tohoto myšlenkového pokusu si můžeme představit následovně.Vezmeme dva pouťové nafukovací balonky a nafoukneme je. Pokud máme téměř dokonalou blánu na balonku a pokud zanetbáme působení vzduchu uvnitř máme to co jsme chtěli.Teď do jednoho z balonků ťukneme. Stěna balonku se rozknitá a pokud je model ideální, tak se nebudou kmity tlumit. Totéž provedeme s druhým balonkem. Oba teď jaksi kmitají. Pokusme se je přiblížit k sobě. Pokud je přibližujeme dostatečně pomalu tak jak je to v přírodě vždy splněno, balonky dospějí až k určitémé minimální vzdálenosti od sebe a potom se začnou "odhazovat" vlnami, které jsme na nich vyvolali. Tak jsem u mého "zatím velice jednoduchého" modelu atomu vyřešil otázku vzájemné neprostupnosti hmoty hmotou.

chemické vazby mezi atomy:
Pokud máme atom (balonek), který je rozkmitán v několika vlnách, můžeme si to představit jako rozkmitání v různých směrech, určitě k němu existuje jiný atom, který by "zapadl" do tohoto rozkmitání, a vlastními kmity byl v harmonii s kmity sousedního atomu. Tyto atomy potom mají mezi sebou jakousi vazbu a drží pohromadě.Takto si já velmi zjednodušeně představuji vazby mezi atomy sloučenin.

vztah mezi teorií relativity a atomy:
Pokud vezmeme model s balonky místo atomů, můžeme vysvětlit celkem bez problémů platnost Einsteinovy teorie relativity. Pokud více napneme prostor, a to jakýmkoli způsobem, například blízkostí hmotné hvězdy, vlny v prostoru se zrychlí, podobně jako napnutá struna u kytary, a tedy i pohyb vln v atomu se zrychlí a pro pozorovatele umístěného v tomto více napnutém prostoru se jeho daleké okolí zpomalí, tedy on se zrychlí.

Lze říci, že v tomto více napnutém prostoru bude pozorovatel rychleji stárnout.

Opačnou situaci lze docílit tím, že pozorovatele vyšleme rychlostí, blížící se rychlosti světla.

Letící pozorovatel je vlastně v méně napnutém prostoru (tím že se pohybuje) a proto se jeho svět pohybuje pomaleji než okolní. Pro něj subjektivně se zdá, že svět okolo něj je zrychlený.

Tuto myšlenku o propojení takto vysvětlovanými atomy a teorií relativity bych já považoval za důkaz pravdivosti vlnové teorie částic, druhá možnost je v tom že pokud si představíme uzavřenou vlnu, víme že je v ní skryta energie. Jaderné pokusy dokazují skutečnou přítomnost této energie, neboli částice rovná se jisté energii. Nevím jak jinak než vlnově by bylo možno do této částice tu energii "schovat"